|
Sobota, 1.3.2008 - 19 hod - 2:30 hod VYSOČANY
Pochvala našim ženám
Miláčku půjdeme do Vysočan na ples? Zbláznil ses, nejsem na hlavu, abych jela v té zimě v šatech
někam do tramtárie a do rána čekala na autobus dvacet kilometrů od baráku.
Tohle je asi nejčastější problém, kdy přicházíme o klientelu této akce. Přesto jsme na letošek opět
rozhodli, že plesat se bude mimo Ráječko.
Je to zajímavý jev, dívat se ve Vysočanech na ženy, které se dostavily. Vzhlížíte k dámě v šatech,
která u vás stoupá na hodnotě, protože se na tu dálavu nechala přemluvit. Musela totiž s finální
přípravou na ples začít nejpozději v 17 hodin, aby již v šest šla se svým drahým chotěm na autobus,
protože ti ztřeštění pořadatelé začínají už v sedm večer. Prý, aby se nám to nezdálo krátké. „Hlavně,
aby to za něco stálo, nebo se tam do rána zblázním“, říkají si děvčata. A taky „aby se mi nevožral
starej.“
Chlapům je to jedno. „Miláčku nevíš, kde mám oblek? V ložnici ve skříni. Děkuji. Ježkovy voči,
já tady mám od minula flek. Miláčku, kde máme benzín, půjde to tím vyčistit? A košili modrou nebo
bílou? Radši si vezmu modrou, tam nebude to červené víno tolik vidět. A přišiješ mi drahá knoflíček?
Kolik mám vzít peněz? Vezmi tisícovku a nemysli si, že to s Karlem zase prostojíte u okénka. Nemíním
tancovat zase celej večer sama…“
Ach jo holky, máte to s náma těžké, uznáváme.
Co jsme netušili…
Netušili jsme, že nás čeká scénář plesu, který nejde vymyslet ani v těch nejčernějších představách.
V pátek jsme navezli do Vysočan veškeré zboží k prodeji a tombolu, což znamenalo tři plně naložená
osobní auta. Vše bylo nahrubo připraveno v kuchyni i na sále. Když jsme se v pátek večer loučili ve
Vysočanech, Luďa Přibyl ze srandy nadhodil, že má foukat, jestli bychom neměli koupit nějaké svíčky,
kdyby náhodou vypli na chvíli elektřinu. „Jasně, koupíme, pár svíček, to nás nezabije“.
Je sobota ráno, nasedáme do auta a jedeme do Vysočan, vše připravit. Před obědem je vše hotovo,
tombola popsána, vyskládána, kuchyně připravena na ten největší nápor, stoly načančané, radiátory
a fukary jedou na plný výkon a na sále už je pěkně teploučko.
V půl dvanácté se během chvíle setmělo, zahřmělo, pořádně zafoukalo, přehnalo se krupobití a byli
jsme bez proudu. Strom kousek od Vysočan zpřetrhal dráty vysokého napětí. Jsme klidní, jedeme domů,
objíždíme padlý strom který sahá do půli silnice, do večera je času dost.
Nervy nadranc…
Je jedna hodina odpoledne, Luďa posílá esemesku, „elektřina u nás stále nejede“. Jsme stále klidní,
ples je až večer. Ve dvě další esemeska, „neměl bys zavolat starostovi jestli nemá nějaké informace?“.
Pro jistotu volám, starosta odpovídá že na dispečinku Eonu to mají nahlášeno a že závadu by měli
odstranit do 23 hodiny. Padá mi brada, srdce v kalhotách a nejenom mně. Startujeme auto a jedeme za
člověkem, který nám obvolává svoje kamarády z Eonu, aby nám zjistil, v jakém stádiu je oprava.
Nakonec jsme se dovolali přímo člověku, který pracoval na poruše u Vysočan. Slíbil, že do páté
hodiny bude vše OK.
Už to vypuklo…
Je pět hodin odpoledne a ples už vlastně začíná. Ne pro hosty, ale pro kuchařky, které začínají
obalovat řízky. Také obsluha pekla zahájila činnost a připravují se na první nápor.
Elektřina, ale zatím nejede a stmívá se. Vytahujeme svíčky, píšeme esemesky známým, aby vzali
baterky. Na sále je pěkná kosa, 15°C asi není ta správná teplota pro posezení na plese. Je čtvrt
na sedm, v Blansku a Ráječku nastupují lidé do dvou autobusů, které je odvážejí na ples. Je v
nás malá dušička, co jim řekneme až přijedou.
Máme jasno…
Je jasno, protože se rozsvítila světla na sále. Všem spadl kámen ze srdce, zhášíme svíčky a
řešíme další problém. Nenaskočily fukary, které vyrábějí na sále teplo. Nakonec přijíždí sám starosta
obce, po řebříku leze ke každému z fukarů, rozmontovává nějakou skříňku a zapíná jistič. Vzpomenul
si na to z bývalého zaměstnání, že to takto řešili. Fukary jedou, teplota stoupá, starosta je borec,
přijíždějí autobusy.
Startujeme…
Vcházejí známé tváře, které vídáme už po několik roků. Dokonce sedávají i u stejných stolů. Opět
tiše trpíme nešvar, kdy po příchodu jde spousta lidí do konkurenční hospody hned vedle a dávají
si tam kořalky a pivo. Asi to tak má být, nejprve naplnit pokladnu někomu jinému.
Ples je v plném proudu, kapela začala hrát přesně od sedmé hodiny, jak bylo domluveno. S tancem
se také neotálí a konečně je na sále přijatelné teplo.
V 19:45 hod opět vypnula elektřina, abychom náhodou neměli nosánky nahoru. Za chvíli už bylo vše
v pořádku, takže přetrhané dráty to nebyly. Po chvíli se vše opakovalo a rozdávaly se svíčky.
Zatím z toho máme srandu a prezentujeme to, že jsme naposledy vypnuli proud, aby se mohla vrátit
ukradená tombola. Po chvíli je vše OK.
Lidem je dobře, někteří si dokonce přinesli v igelitkách svoje víno z domu a neváhají si nosit
na sál kořalky z hospody, protože jsou lacinější. Aspoň, že tu padesátikorunu za vstupné zaplatili.
Další mrazení přichází po desáté hodině, kdy někteří z kamarádů co přijeli auty, mluvili o tom,
že před Vysočanami visí přes silnici strom, který je zavěšený na drátech. Projede pod ním pouze
osobák, autobus nemá šanci.
Tak to je zlé, je jasné že jak budou strom odstraňovat, musí vypnout elektřina. Zatím si, ale
užíváme světla, začala se prodávat tombola a na sále i v přísálí je to jak v úlu. Bohužel, pouze
do 22:40 hod.
Definitivně se loučíme se světlem, které naskočí až další den v půl desáté ráno. Chvíli po této
události mi telefonuje kamarád Luďa, který vážil na ples cestu až z Kunštátu, že před ním spadl
strom, který strhnul dráty vedení, část stromu hoří a nejde projet.
Improvizace
Luďo měl jsi v nose, ten páteční nápad koupit svíčky byl k nezaplacení. Lidé si pochvalují
romantiku, zbylo pár teplých řízků a máme spoustu uzeného. Kapela zareagovala duchapřítomně a
profesionálně. Varhaník zajel autem domů pro harmoniku, měli jsme jednu akustickou kytaru a
bubeník to jemně podladil bicíma. Začalo se hrát „na sucho“, hudebníci se postavili na kraj
pódia a spustili. Kupodivu to fungovalo, hned u prvního kousku půl sálu tancovalo a tak to
bylo až do rána. Paradoxem bylo, že i po výpadku elektřiny ještě přišlo několik lidí, kteří se
ptali na volná místa, že by chtěli na ples.
Poděkování
Dík patří všem co nezpanikařili z mimořádné situace, která byla nakonec velmi příjemná a
nevšední. Všem přespolním a místním, kteří tam byli a neodešli. Také těm, co přišli již za tmy
a dokonce si přinesli baterku. Vysočanským, kteří o problémech věděli a přesto přišli. A
především kapele, která nás v tom nenechala.
Nahlédněte na sponzory našeho plesu.
Pořadatelé:
Ilona Přibylová, Lea Panáčková, Marcela Přibylová, Luděk Přibyl, Aleš Přibyl, Zdeněk Přibyl
ml, Zdeněk Přibyl st,.
Peklo:
Drahomíra Klímová, Jaroslava Mašková, Monika Veselá, Libor Veselý, Renata Jelínková, Ivo Jelínek.
Šatna:
Lukáš Mynařík, Marie Mynaříková, Robert Škvařil, Pavel Ševčík.
ZPĚT na hlavní stránku.
|
