|
sobota, 21.8.2010
Možná jsme to už někdy psali, ale jako pořadatelé bychom rádi viděli asi tak o třicet
závodníků více, než jezdí doposud. Ne, že bychom byli chamtiví, ale je to na tuto trať
kapacita tak akorát a také divák by měl pocit, že je to ten pravý masový závod.
Jinak ale není jiných námitek. Jsme rádi, že vůbec někdo přijede, protože tento závod
navenek působí jako jasná sebevražda.
Tato téměř rodinná a pohodová akce letos vyšla tak, jak jsme si přáli a počasí bylo
více jak pěkné. Povedl se dětský závod Magormánek, kdy na startu ladilo svoje stroje
celkem 13 dětí, 13 rodičů, jeden pes a psovod. Všichni absolvovali jeden 5,5 km okruh
a po dojetí posledního bylo ihned vyhlašování a odměňování dětí.
Blížila se dvanáctá hodina a údolí se zaplnilo závodníky i diváky. Nervozita stoupala,
kdo tady nikdy nebyl, nervačil jak to zvládne. Ten kdo nejel poprvé, byl zase nervózní
z představy, co jej za více jak pět hodin čeká. My, kdo jezdíme každoročně a nechceme
stát na bedně, těšili jsme se na pěknou žízeň, co uhasíme pivem, uzenou klobásku a také
jak si na chvíli sedneme, až nás rozbolí nohy. Inu, každý závodíme jinak.
Přihlásilo se 12 lidí v družstvech + 22 mužů a 6 žen. Celkem 43 závodníků. Ve dvanáct
bylo odstartováno a čekalo nás krásné odpoledne.
Překvápko bylo hned po prvních dvou kolech. Ve sjezdu se létalo vzduchem i přes několikerá
upozornění, že si mají závodníci nejprve vyzkoušet ideální stopu. Nebyla ještě ani polovina
a závodu a rozhodčí zaznamenali celkem 15 defektů.
Takže pár slov k letošním letcům. Kamarádi z jézédé vám z bezpečnostních důvodů vysekali
ve sjezdu čtyřmetrový pruh v trávě, aby byl sjezd bezpečný, ale ze začátku to vyznělo úplně opačně.
Ve sjezdu se létalo přes řídítka, pukaly helmy, prorážely se duše, u někoho dokonce obě
najednou. Možná by bylo příště lepší si to v prvním sjezdu trochu „omakat“, vyjet si svoji
stopu, kde je jistota bezpečného projetí a vědět, že tam žádná díra ani kámen není. Ono
to pak tolik nekrvácí a rychleji se to hojí.
V každém případě, sanitka nebyla potřeba, kosti nepraskaly a většina z nás zdárně tenhle
závod dokončila. V místě startu a cíle bylo ale občas vidět na zakrvácených závodnících,
že to možná trochu bolelo.
V pět odpoledne se zvonilo nejlepšímu do posledního kola a závod se chýlil ke konci.
Všichni si oddechli a po šesté hodině byly vyhlášeny výsledky družstev i jednotlivců,
uklidili jsme místo pro občerstvení a rozdělali oheň.
Postupně se všichni, kdo zůstali přesunuli k ohni, objevily se tři kytary a hlahol se
ozýval až do jedné do rána.
Magorman 2010 je minulostí, vzniklo plno nových historek sportovních i posportovních,
poznali jsme nové tváře a doufáme, že s některými se uvidíme zase za rok.
ZPĚT na hlavní stránku.
|
