|
pátek, 3.9.2011
Dlouho bylo naším snem, vlastnit poblíže našeho areálu malý rybník, kde by se proháněl pstruh potoční.
Chtěli jsme vedle potoka vybagrovat rybníček malých rozměrů, kam bychom trubkou přivedli přítok
z potoka a také odtok, kde by měli pstruzi kvalitní vodu.
Sen se ale nikdy neuskutečnil. Na krku už jsme v té době měli anonymní udání za nepovolené stavby, zpevněný
terén a opěrnou zídku v pronajatém areálu. A udavač určitě číhal dále.
Sen se rozplynul, ale podobnou myšlenku jsme nakonec uskutečnili. Nakoupili jsme pstruhy,
na jedno odpoledne vytvořili uměle rybník a závody v chytání ryb mohly začít. Předtím jsme samozřejmě pozvali všechny naše kamarády.
Byl to skvělý nápad, který vymyslel Miloš, člen našeho klubu, který se stal hlavním iniciátorem a organizátorem.
Nachystali jsme váhu, metr, tabulku pro účastníky,
vytáhli udice a začali s rybolovem.
Moje původní tvrzení, že chytíme tak maximálně vlka se nepotvrdilo. Myslel jsem si bláhově,
že pstruzi budou v šoku a nebudou mít náladu všímat se návnady. Opak byl pravdou. Stačilo
nahodit háček s žížalou, kterých bylo v dešti dost a než se člověk nadál, už se "šponoval" vlasec.
V jedné chvíli se sešlo 60 dospělých a 28 dětí, na několika místech se dělaly pochutiny, rožnili
se pstruzi, dělali jsme bramborové placky s nivou a česnekem, později také topinky. Někdo si
ulovené pstruhy nechal vykuchat a dal si je až další den na oběd.
Největší terno to bylo pro děti, kterým poprvé v životě zabrala ryba. Děti cítily sílu, kterou
pstruh tahá silon, vyzkoušely si práci s navijákem a také radost, když se ryba objeví na hladině.
Všechny úlovky byly změřeny, zváženy a rybáři náležitě pochváleni. Někdo si vzal rybu domů, někdo
ji dal kroutit na rožeň a snědl ji za čerstva. Odpolední zajímavá akce se líbila a doufáme, že nebude
dlouho zapomenuta.
Čest památce 70 pstruhů.
|
