|
neděle, 22.3.2009
Zase je tady neděle a jeden z výletů. Na kole se zatím vyrazit nedá, počasí je neodhadnutelné, tak
dáváme přednost přepravě autem. Navíc pokud nezměkneme, tak si kola ještě užijeme až dost.
Start v půl druhé ve dvou autech, V Blansku nabíráme kamaráda Jirku a jede nás celkem osm.
První zastávka je ve Vranově, scházíme kousek lesem a dostáváme se k původnímu prameništi pitné vody
pro Vranov. Kromě jednoho z nás tohle místo nikdo nezná a to máme mezi sebou světáky světového kalibru.
Pokračujeme do Soběšic na rozhlednu Ostrá horka, postavenou 1.6.2008, vedle které je navíc první
zeměměřičský bod z dob Rakouska – Uherska, tuším rok 1859. Vystoupali jsme 90 schodů a ocitli se na
vrcholu stavby, která stála 1,8 miliónu korun. Silný vítr a kosa jak v Rusku nám nedovolili být nahoře
déle než na jednu fotografii.
Další foto bylo u zeměměřičského bodu a navíc Jirka zaznamenal jeden nádherný „geokeškový“ úlovek.
Věděl, že tady někde je v okolí keška, ale byla složitá, souřadnice se měly vypočítat z nepravidelného
trojúhelníku. Na tomto úkolu si vylámal zuby nejeden odborník, tak se s tím Jirka radši nezatěžoval. Ale
když už byl v těchto místech, využil své zkušenosti a ze srandy se podíval po okolí. Kešku našel i bez
souřadnic a byl to jeho 995 zářez.
Sedáme do auta a přesunujeme se do Lesné na Holé hory. Miloš, náš průvodce volá na vodárny, aby věděli
o naší návštěvě, odemykáme a vstupujeme dovnitř. Všem nám padají brady z precizní práce, kterou tu naši
předkové provedli. Jsme v podzemí, kde vyúsťuje Březovský vodovod. Tento vodojem je hodnocen jako jeden
z nejhezčích. Rok výroby asi 1912, na zdech jsou původní obklady (béžové kachličky) i se značkou firmy,
která tuto práci provedla. Vodovodní tunely tady kdysi proráželi Italové. Musíme se bavit hodně nahlas,
protože hukot krásné čiré vody je opravdu veliký. Miloš, vedoucí výpravy nám dává obsáhlý výklad, abychom
veděli vo co jako gou a odcházíme.
Další cesta je do Kohoutovic na „hříbek“, vodojem, jehož tvar zná téměř každý. Najeli jsme k němu jako
nějaké přepadové komando a na dětském hřišti hned vedle ztuhli nejenom děti, ale i jejich rodiče. Nakonec
z toho byla dobrá prča, protože s některými dospěláky jsme se znali. Odemykáme a lezeme nahoru. Nejprve
dva betonové schody, potom 79 železných a ve finále 51 kovových šprušlí. Po třiceti metrech otevíráme
poklop a jsme nahoře. Opět zima, vítr, ale všechno předčil pohled na Brno a pocit, že sem se hned tak
někdo nedostane. Pohled z kraje „hříbku“ přímo dolů byl fakt jen pro silné povahy. Dali jsme si fotku a
už se štosujeme u schodiště, abychom absolvovali stejnou trasu, tentokrát dolů.
Příští návštěva má název, Nálepková 98A v Jundrově. Moc zajímavého toho tam nebylo, snad jen Milošova
tchýně, od které nafasoval jablka a koláče.
Pokračujeme kolem zoologické zahrady přes Kuřim směrem k Čebínu. Tady navštěvujeme čerpací stanici Čebín,
kde se pro Brno míchají dvě vody z Vírské přehrady a Březováku. Díváme se na spleť potrubí a čerpadel. Pro
vodaře je to všední pohled, pro nás vyjímečná záležitost.
Je tady poslední fáze výletu, objevit a nafotit v Drásově smírčí kříže, které by zde měly být v počtu 4.
Dva jsme našli u kostela, jeden byl zazděn vysoko ve zdi kostela a jeden jsme objevili zazděný ve hřbitovní
zdi. Trochu nám to dalo ale práce, prošli jsme celý hřbitov, než nám docvaklo, že je ten kříž z venkovní strany.
Jedeme domů, vymrzlí, vyhládlí, ale spokojeni, že jsme nedělní odpoledne nestrávili žádnou nudnou činností.
Mrkněte jak s náma prožil tento výlet
Jirka Mareček.
Další naše "vnitroklubové" akce.
ZPĚT na hlavní stránku.
|
