Chorvatsko 2003 - Baška voda

9 květen 2003 pátek
V poledne před odjezdem do Chrvatska jsem si nechal ve Kola Novák vyměnit na kole bovdeny a dal nové korkové omotávky. Zdena Novák mě ještě vyhnul přehazovačku, abych mohl zařadit v kopcích i „žolíka“ a v půl jedné jsem jel domů dobalit si poslední věci. Po cestě si dokoupil plavky, struny na kytaru a odvezl jsem psa k rodičům. Hladem občas bývá, ale týden jsem ho ještě nikdy nenechal, tak radši nebudu riskovat. Doma zamknul a dopravil se do Kunštátu ke „Kádéčku“. Jedeme s lumpama do Chorvatska jezdit na kolech, cíl Baška Voda. Sraz byl ve tři, ale čekali jsme skoro do čtyř na autobus. Kola jsme naložili a proložili do vozejku za autobusem a můžeme startovat. Chybička se ale vloudila, chybí Břeťa Souček. Jsme klidní, včera jsme s ním seděli u mě na dvoře, říkal že se dopraví na kole. Bohužel se tak nestalo a jsme mu vyjeli naproti. Autobus jel přes Lysice a čekal v Černé Hoře na benzince. Já s paní Cápalovou jsme jeli přes Boskovice na Blansko, jestli nepotkáme Břetě na cestě. Nikde ale nebyl tak jsme se vrátili k autobusu. Poslední pokus, jeli jsme ještě do Blanska a ze zoufalství zazvonili u něj doma. Nic se nedělo, tak jsme vyjeli bez něj. Na Brno vyrážíme až v šest. Jelo nás celkem 30 chlapů, některé jsem vůbec neznal. Jinak ale stálá sestava, zdravé jádro z minulých ročníků. Jako čerstvá posila do teamu byli Petr Šmatera, Chobot, Mokroš, jeden kytarista z Kunštátu, atd., za pár hodin už jsem znal lumpiky jménem a řádili jsme jako kdybychom spolu vyrůstali.
Zastávku jsme dali v Mikulově na benzince, pozřel jsem bagetu a další zastávka byla v Duty Free Shopu. Tady jsme se někteří zašpuntovali kornoutem a pokračovali směr Baška. V 1:30 ráno přejíždíme hranice Rakouska a Slovinska, tma jak v ranci. Koukáme na televizi, popíjíme a kecáme. Sedím s Jirkem Kubecem, před náma Roman Pavlíček a Jarda Jíra. Pro mě osobně nebezpečné sevření a musel jsem být neustále ve střehu, aby mě někdo z nich nevyhlavičkoval. Je to letitý zvyk a jak přibývalo slivovičky, přestal jsem si krýt pravý spánek a Jarda mě na chvíli uspal. Později nezabírala ani televize a usnuli jsme všichni. Občas jsem se probudil, v televizi jel zrovna třihodinový záznam Mistrovství republiky v cyklistice v Ráječku z roku 1999. Taky už neopakovatelná historie.

10 květen 2003 sobota
Od půlnoci jsem skoro pořád spal, v autobusu mi to nedělá problém. Vstával jsem až v osm ráno, když byla pauza a vylezli jsme na chvíli z autobusu. Do Bašky jsme dojeli v poledne ve dvanáct, venku je až moc horko. Jsem v Chorvatsku poprvé, po cestě jsem koukal na spoustu po válce zničených a opuštěných baráků, stromy tu žádné nerostou, pouze tůje. Kolem cesty byly všude kopce a hory.
Na hotelu nás přivítali a rozdělili jsme se do pokojů. Pokoj mám s Romanem Pavlíčkem, Jirkem Kubecem a ještě jedním klukem z Boskovic. Vybalili jsme si věci a šli si poslechnout přivítací ceremoniál. Jirka šel pak spát a já s Romanem jsme se šli vykoupat do moře. Potom se na hotelu převlékli a šli jsme se projít kolem pobřeží. V šest se vrátili na večeři a potom jsme zapařili víno. S Pavlíčkem, Kubecem, Kurucem a s jeho dětma jsme zašli na zmrzlinu a pak na pivo. Dali jsme si tři ochtlíky a boční ulicí jsme se vraceli k baráku. Trochu jsme zabloudili a k baráku jsme přišli přes nějakou soukromou zahrádku a korytem na vodu. Venku seděli u stolu Jarda Jíra, Milan Peška a delegátka Petra s nějakou paní. Popili jsme Jardovu ořechovku a šli spát.

11 květen 2003 neděle
První vyjížďka: popojeli jsme asi 50km autobusem a vyjeli. Nejelo se hromadně, každý jak se nachystal tak nasedl a jel.
Trasa – Sled – Komin – Krvavac – Metkovit, tady přechod asi z Chorvatska do Bosny-Hercegoviny – na hranicích nás nekontrolovali, pouze jsme projeli. Dále – Krupa (22km) – Klepci (28km) – Capljina (32km) a za stavili jsme na pivo. Poseděli jsme já, Jirka Kubec, Milan Peška + 1 (už nevím). Bylo 11,30hod, dojeli nás ještě Luba Hluštík a Vašek Rampula. Poseděli jsme hodinu, dali si 3 piva a pokračovali do Rivine (48km), v 1,15hod Poprati (51km), Stolac (53km), tady byl kopec jak prase (9,5km), nahoře Zegula 65km a ve 3,10hod jsme dali pauzu. Chvíli jsme čekali na opozdilce, pod náma tlačili Jarda Jíra, kterému pořád padal řetěz a Petr Boucník kterému bylo blbě. Sjížděli jsme na druhou stranu kopce a dostali se do Srbska. Asi po kilometru na nás čekal před hospodou Jirka Kubec a tady jsme to zapíchli. Už měl vysondováno od vedoucího že jedeme špatně a že se musíme vrátit. Zatelefonovali jsme ostatním co s náma je, dali si každý 4 pivka, pojedli jehněčí a kuřecí. S nacpanýma břichama jsme vyrazili zpět.
Asi po půl kilometru se nám stala příhoda, ze které mě doteď mrazí. Jel jsem s Jirkem K a najednou na nás ze škarpy ze křů vyrazili dva velicí psi. Každý z jedné strany silnice. Rasa neznámá, nějaká pouliční směs, větší jako dobrman, dlouhé urousané slepené chlupy a strašně vychrtlí. Po prvním zaštěkání jsem si téměř posral jelenici v elasťákách a krve by se ve mně nedořezal. Přeřadil jsem hned o tři kolečka a dal se do spurtu. Do záchrany svého života jsem vložil všechno, ale to jakou rychlostí mě předjel Jirka se svými 105 kilogramy, to byla soda. Psi za náma hnali pár metrů za kolem a byl to boj kdo z koho. Bylo to mírně do kopce a říkal jsem si že ještě kousek a svěsím nohy. Už jsem fakt nemohl. Nejprve se zastavil jeden pes a po pár vteřinách i druhý. Asi by to bylo zajímavý, kdyby si některý ze psů kousl. Pochybuji že měli očkování a pro někoho z nás by tím pádem skončila dovolená. Za náma jeli ještě vstříc psům Jarda Jíra a Petr Boucník. Nemohli jsme je ani varovat, nikdo se neodvážil se vrátit. Jarda jim taky ujel a Petra nechali na pokoji. Prošel okolo nich a jen štěkali.
Přehoupli jsme se přes kopec a odměnili se 10km sjezdem. Dole jsme sedli do hospody a kluci pro nás přijeli autobusem. Polovina z nich měla skvělou náladu, zpívalo se, nebo spíš borci opakovali co Karel Pátík předspíval. Na zpěv je tento pán fajnšmekr a nikdo z nás se mu hlasem nemůže rovnat. Při zpívání jsme si vypili všechny zásoby z ledničky v autobusu a v půl sedmé vyjeli zpět. Po cestě jsme pospali po náročné etapě, na barák jsme dorazili už za tmy v půl desáté. Zašli jsme hned na večeři, ale moc jsem toho do sebe nedostal, z kola jsem byl pěkně prošitej. Po večeři byla zakončená pivkem v jídelně a přesunuli jsme se na terasu před pokoj. Partu tvořili Milan Peška, Jarda Jíra, Jirka Kubec a Jarda Vítek. Později za náma přisedla Pavlína, delegátka která měla na starost hosty. Na to jak jsem byl prošitej z kola, se mě podařilo udržet víka až do pěti do rána. (to zas bude vstávání…)

12 květen 2003 pondělí
Snídaně v 7 hod a nachystali jsme se na kolo. Tentokrát se startovalo přímo z Bašky a mě se vůbec nechtělo. Nechtělo se ani Jardovi s Milanem, tak jsme poseděli před pokojem na terase a pokecali. Venku pařák jako prase, takto to bylo celý týden. Chytili jsme super počasí, koupali se i v moři, voda měla 23 stupňů. Nikde jsme se netlačili, na začátek sezóny se na pobřeží teprve připravovali.
Dal jsem si pivo a slivovici a teprve po desáté hodině jsem vystartoval s Petrem Šmaterem. Jeli jsme podél vody do Omiš. Kousek jsem pak ještě projel do Kaňonu, moc mě to ale nebavilo tak jsem se stejnou cestou vrátil. Po cestě jsem zistil že se mě nechce ani šlapat, tak jsem zastavil a usnul na odpočívadle. Ještě že mě nikdo nešluknul kolo, spal jsem docela tvrdě. Potom jsem dojel zpět do Bašky, ale pořádně mě bolela prdel tak jsem si to moc neužil. Ty rovinky mě prostě nešmakují, kopec je kopec. Cestou nazpět jsem něco natočil na kameru, ať je v důchodu na co vzpomínat. S Romanem Pavlíčkem jsme zašli na pivo k „afroameričanovi“, jak jsme si pojmenovali malý slamněný stánek, kde borec pouštěl neskutečně dobrou muziku.
Večer jsem trochu přibrzdil a šel dříve spát a nabírat sílu.

13 květen 2003 úterý
Ráno snídaně, kola jsme naložili do vozejku a popojeli asi 100 kilometrů do Mostaru, odkud jsme startovali na trasu. Začali jsme prohlídkou Mostaru, je to po Sarajevu druhé město, kde byly největší boje o Bosnu Hercegovinu. Počasí strašné horko, později jsme to někteří na kole vzdali. Mostar jsme nejprve projeli autobusem. Žijí tady dohromady Muslimové a Chorvati. Udělali jsme si na kolech prohlídku, ale většinou jsme šli pěšky. Začali jsme historickým mostem, který byl z tanku odstřelen a který se pokoušeli dávat znovu dohromady. Dostali jsme se do úzkých uliček a někdy jsme s kolama procházeli i místnostmi. Ani nevím jak jsme se tam dostali, vešli jsme tam z provizorního mostu přes řeku. Mezi všema sračkama co tam nabízeli byl k vidění i např. samopal, ruská uniforma, propisky z patron a hned vedle ležela třeba Rubikova kostka. O pár metrů dál žebralo na zemi malý dítě, vrátil jsem se a dal mu musli tyčinku. Dostali jsme se do centra, kde byla úplně zdemolovaná a vybombardovaná radnice. Hned naproti byl hřbitov a skoro všechna úmrtí byla z roku 1993, období největších bojů. Po hodině procházky jsme dali kola zase do autobusu a vyjížďku zrušili. Přímo z Mostaru vyjel asi jen Jirka Kubec. Popojeli jsme autobusem do poutního místa Meďugorie, kde se měla na několika místech a několika lidem zjevit Panna Marie. Tady jsme dali hodinovou pauzu a prošli se. Všude jsou stánky s pouze náboženskými předměty, mrkli jsme na funglovku kostel a pokračovali. Přejeli jsme hranice zpět do Chorvatska a další pauza byla před sjezdem do Makarské. Skoro všichni si vydělali kola, kromě mě a Vratě Kuruce. Vyměnili jsme to za kávičku v hospodě a pokračovali jsme dál autobusem. Za svůj počin jsem si musel vyslechnou hodně nadávek, ale moje zdechlost zvítězila. Někdy mě cyklistika prostě nic neříká. Musím ale uznat, že sjezdíček to byl exkluzívní a musel náramně chutnat. Dojeli jsme na barák a šli na večeři, večer jsem šel s Vratěm K a Jirkem K na pláž a prošli jsme pár hospod, najedli se, dali si kafe a pořádně vychutnávali dovolenou.

14 květen 2003 středa
V osm na snídani, moc mě nebere, ta vajíčková pomazánka mě zrovna nesedla. Po snídani jsem si dal vanu a nachystal se na kolo. Startovali jsme v devět královskou etapu směr Svatý Jůr. Jede se mnou Roman Pavlíček, Jirka Kubec a Karel Šír. Nejprve jsme si museli vytrpět 10km podél moře, kde byl docela provoz, potom už byla ale odbočka do kopce a klid od aut. Na 16 kilometru jsme si dali v hospodě pivo a pokračovali. Začala hrubší silnice, nejprve jsme jeli dlouho borovým lesem, kde byly obrovské šišky. Sluníčko se s náma nemazlilo, tak jsem si zařadil hned žolíka a na toho zbabělca jsem vyjel celý kopec. Moje převody byly 39x24, takže jsem hodně jel vestoje. Vystoupali jsme do 1000m, kde byla hospoda. S Romanem jsme počkali na Jurina, který hryzal vzadu a na kterého jsme pořád pořvávali když projížděl pod náma. Celou cestu bylo vidět na moře a mohli jsme si srovnat co máme nastoupáno. Číšnice v hospodě na nás promluvila česky, v hospodě byl i její borec Chorvat a jejich fotříci. Jsou tam převážnou část roku, mají stádo koní, kteří se tam pasou. Dali jsme dvě piva, trochu se povyptávali na místní poměry a čekala nás druhá polovina cesty. Ještě asi hodinu jsme jeli, bylo vidět stále na moře a potom jsme vjeli dále do hor. Začaly být podstatně prudší kopce, jeli jsme pořád pohromadě Priba, Pavlíček, Kubec, Šír. Později se v dálce objevil hlavní kopec s vysílačem a byl to docela šok, co máme ještě před sebou. Nakonec jsme ale všichni vyjeli až nahoru, dali foto, natočili video a protože byla kosa tak vyrazili dolů. Natočil jsem za jízdy dolů pár záběrů a málem si u toho rozbil hubu i kameru. Sjezd trval hodinu čisté jízdy a zapíchli jsme to u první hospody. Jirka byl plný euforie, že ty kila vytáhnul až nahoru a poručil víno. Pak ještě jednou, pak jsme dali dva škopky a vyrazili do Bašky. Večer jsme si poseděli a trumfovali se zážitkama.

15 květen 2003 čtvrtek
V půl osmé budíček a hned na snídani. Dnes jsme rozděleni na dva tábory, menší skupinka se věnuje cyklistice, my ostatní, je nás asi dvacet, jsme zvolili výlet lodí naproti na Ostrov. V devět jsme odstartovali, počasí super, jedeme na lodi Bibe, kterou obsluhují dva mladí chorvati. Start v devět a přejížděli jsme na protější ostrov. Hned po startu se začalo kazit počasí, zvedl se vítr a za chvíli nám začaly tuhnout úsměvy, hlavně neplavcům. Sedělo nás asi deset na přídi a voda začala stříkat přímo na nás. Vlny stále větší, přestala být prdel a začala být zima. I borci za kormidlem někam volali. Točil jsem to na kameru a když jsem říkal do kamery že to jsou možná poslední záběry, tak mě to někteří asi věřili. Já jsem strach měl, loď se pořádně nakláněla, ale pro oba Vaněrky neplavce, to muselo být mnohokrát horší. Přišel za náma jeden z kormidelníků a začal nalévat do kelímků kořalku, skoro nikdo nechtěl, dali jsme si s Vratěm Kurucem a museli jsme to hned vypít, protože nám do toho tekla voda co stříkala na palubu. Na klidu to ale nepřidalo. Občas byly takové vlny, že po nich museli s lodí klouzat a pluli jsme úplně někam jinam. Nakonec jsme se ale dostali na druhou stranu do zátoky a vlny zmizely. Podívali jsme se dvě hoďky po ostrově a pokračovali podél břehu ještě kousek dále k chajdě s příjemným posezením. Zátoku nikdo neobývá, je tam pouze jeden domek. Tady jsme se vylodili a chorvati nám připravili pohoštění. Dali jsme si víno a ládovali se makrelama. Jak přibývala nálada, tak jsme stále více mlátili do dvou kytar, které máme s sebou. Nálada dobrá, břicha nacpaný a pár hodin uteklo jako voda a vyrážíme zpět na Bašku. Teď už by nám nevadily ani pětimetrový vlny, každý jsme měli pěkně nakoupeno a nebáli jsme se vlka nic. V Bašce jsme vylezli z lodi, dali foto a hned šli před jednu z hospod. Na jídlo na baráku jsme se vyprdli a s Jirkem Kubecem, Vratěm Kurucem a jeho klukama jsme šli k afroameričanovi na škopek a pořádnou muziku. Tam jsme sedli a užívali sluníčka, došlo i na koupání. Po cestě na barák zastavujeme ještě v jedné hospůdce a finále dali na baráku před naším pokojem. Bylo nás asi deset, zařadili se mezi nás ješte Milda Peška s Jarinem Jírem, kteří dnes vyjeli sólo Svatý Jůr. Klobouk dolů. Celý den jsme náležitě zhodnotili, dnes máme opravdu „nasportováno“.

16 květen 2003 pátek
Vynechal jsem snídani a trochu déle si poležel, potom jsme šli se starou sestavou k vodě ke stánku s afroameričanem, tam se na celý den vyvalili, popíjeli pivko, víno a koupali se. Bylo mě celkem jedno kde mám dnes kolo, chtělo se mě lenošit. Když vám do toho hraje Santana a šplouchá moře, je vám cyklistika ukradená. Vydrželi jsme to až do večera.

17 květen 2003 sobota
Dnes je poslední den na Bašce, budíček v půl osmé, snídaně a balili jsme se na pokojích. Z pokojů musíme ven, aby je mohli nachystat pro další hosty. Na 3 hodiny jsme zašli k moři, kam jinam než k afroameričanovi. Byla koupačka a kousek od nás jsme viděli i delfíny. Byli v klidu jako my, nikam nespěchali. V jedenáct si dáváme sraz u autobusu, rozlučka s personálem který jsme celý týden pomlouvali jak stojí za hovno a vyrazili jsme k domovu. Pár hodin se mě dařilo koukat z okna, ale potom jsem usnul a s přestávkama jsem vydržel spát až do tmy a potom během noci se takřka neprobudil. O polovině cesty domů vůbec nevím.

18 květen 2003 neděle
Do Kunštátu přijíždíme před osmou hodinou ráno, vykládáme kola, potřásli si rukama a hned se rozprchli. Odvoz mám, jedu domů a říkám si jak to uteklo.