Mánes - Závod míru 2006

15.5.2006 Beroun – Karlovy Vary
16.5.2006 Karlovy Vary – Teplice

Komu se to nechce celé číst, tak jen ve zkratce. „Mánes“ je Martin Mareš, profesionální cyklista z Těchova na blanensku, se kterým kamarádíme a jeli jsme jej povzbudit na Závod míru. Mánes jede za italský tým Naturino – Sapore di Mare.
V autě jedeme jen tři, Zbyněk, Kamil a Priba. V práci dovolená na dva dny, nakoupili jsme něco na jídlo, vzali něco z úspor a tradáá na výlet. Start ráno v devět, po dálnici přes Prahu do Berouna, kde byl v poledne start. Počasí super, Mánesa jsme zastihli v Berouně na startu a chvíli s ním pokecali. Samozřejmě jsme viděli i ostatní bombarďáky, ale pro „necyklistu“ nemá cenu vyjmenovávat.
Ve 12:15 hod start a popojíždíme po dálnici k Žebráku, nepodařilo se nám, ale peloton dostihnout, tak jedeme ještě dále na spurterskou prémii na 55 km. Stojíme ve Starém Plzenci u fabriky Bohemia sekt. Tady nám prolétli padesátkou, ale aspoň něco. „Urvaní“ byli Honza Faltýnek a Lubor Tesař, měli docela náskok. Tento den to bylo, ale naposledy, co jsme cyklisty viděli, v cíli měli průměr 48,5 km/h a problém byl v tom, že celá trasa byla vedena většinou po hlavních silnicích a výpadovkách. Takže pokud jsme chtěli peloton předjet, museli jsme odbočit na málo frekventované silnice a obklikou cyklisty objíždět a to jsme při jejich rychlosti prostě nestíhali.
Dáváme oběd před K.Vary, do prázdného žaludku se vlezly i smíšené pocity z této restaurace. Předzahrádka, na které jsme seděli, byla plná stolů, které byly nezvykle vysoko. Možná by bylo dobré kousek nohou uřezat, aby bylo posezení pohodlnější. Obsluha, která zrovna odpočívala v prázdné hospodě, by na to měla určitě dost času. A také mohli jednou za hodinu utřít stoly a židle od pylu, abychom neměli tak žluté prdele a rukávy. Škoda, že měli takový fofr.
Objednáváme jídlo, polévka dobrá, druhé jídlo také, ale je vidět, že šetřit se musí i za cenu špatného pocitu zákazníka. Hranolek ke smaženému sýru bylo tak žalostně málo, že jsem se začal rozhlížet po „skryté kameře“, která chce asi zachytit, jak budu reagovat na dětskou porci. Tatarkou jsme museli také šetřit, aby vyšla k celému sýru. Jídlo bylo sice dobré, ale velice ovlivnilo zpropitné a příště asi zastavíme o kousek dále.
Blíží se večer a jsme v Karlových Varech. Kolonáda good jaxviňa, naposledy jsem tady byl před 8 léty a teď zjišťuji, že špatná znalost angličtiny a němčiny mě nemusí vůbec mrzet. Nejlepší „padárok“ by teď byla asi znalost ruštiny.
Sedíme na lavečce, tlačíme do sebe lázeňské oplatky a sledujeme cvrkot při úklidu po dojezdu Závodu míru.
Dozvídáme se že Mánes byl do Varů ujetý a balík ho dojel až 500 m před cílem. V této 3. etapě dojel na 9. místě. Stal se nejlepším závodníkem do 25 roků a ráno bude startovat v bílém dresu z K.Varů do Teplic (177 km).
Nakupujeme potraviny a po hodině odjíždíme až ke hranicím do Horní Blatné, kde je na hotelu ubytovaný Martin „Mánes“ Mareš se svým italským teamem. Chvíli jsme dali pokec, pak šel Mánes na večeři a my jsme jeli najít k lesu nějaký nocleh. Místo jsme našli více než exkluzívní a vracíme se po hodině na hotel, že si s Mánesem konečně pokecáme. Uvítal nás vrchní, co, že si to dáme a odkud, že to jsme. „Blansko a Vsetín hlásíme“. Odpověď: „Blansko znám, tam jsem dělal autoškolu, měli jste tak kdysi jedinou světelnou křižovatku široko daleko a sralo mě taky rozjíždění do kopce“. Tahle věta stačila a byli jsme největší kamarádi.
Sedíme s Mánesem, ale pořád nám někam odbíhá nebo na něj pořád někdo mluví. Chvíli je na masáži, chvíli u doktora, chvíli zase vykládá jak se mu závodilo, ale není to ono. Je nervózní a neví, co si může dovolit. Jasně vidíme zákulisí Závodu míru, že nekončí průjezdem cíle, ale že každá čtvrthodinka má svůj řád. Nechceme mu to komplikovat, tak popřejeme hodně štěstí, předáme na zakousnutí tvarohový valašský frgál a odjíždíme.
Vyjeli jsme nad dědinu nejvyšší bod 1000m a nachystali si pod rozhlednou nocleh. Potom nanosili dřevo, nachystali maso a pustili se do grilování. Za chvíli se setmělo a trochu ochladilo. U ohně bylo sice teplo, ale radši jsme to posychrovali ještě becherovkou. Kuřecí prsa, kousek kolena a klobásky byly skvělé. Přežrali jsme se docela drsným způsobem a ještě nám jedna flákota kuřecích prs zbyla. Byl jsem tak zatáhlej, že jsem ani nedopil lahváča. Spát jsme šli v půl druhé ráno a ležíme pod přístřeškem nějaké chaty, hned vedle rozhledny. Ve spacáku je teploučko a dvakrát za noc zabubnoval do střechy déšť.
Je úterý ráno, vstáváme, čistíme zuby, fotíme a vymýšlíme nad mapou dnešní taktiku, abychom co nejvíce viděli ze závodu. Za hoďku balíme a jdeme na procházku do cínového dolu, který je kousek odtud. Je to síla, moc pěkné a zajímavé, jak to tady v minulém století provrtali skrz na skrz. Známe i historku jak to tady nedávno vytěžili Němci kvůli nějaké soutěži u nich doma a odvozili odtud velkou spoustu ledu, který se v puklinách drží i v létě díky klimatickým podmínkám. . Dostali prý za to nějakou směšnou pokutu, aby byl klid.
Sedáme do auta a jedeme zase do Karlových Varů, podívat se na start a pokecat s Mánesem. Po cestě zastávka v Perninku v penzionu, dáváme si kafčo a i když je zavřeno, paní je ochotná a ještě nám dělá míchaná vajíčka.
Jsme ve Varech, na Mánesa jsme si počkali před startem, chvíli pokec a pak už šlo do tuhého. Jede se totiž královská etapa přes 4 veliké kopce a to by mu mohlo sedět. Po startu jsme skočili do auta a uháněli za pelotonem, jenže trasa je zase po hlavní silnici, tak jsme se za nimi akorát zařadili do veliké kolony aut a trpělivě čekali, kde se budou dát závodníci objet a předjet. Podařilo se to až za Chomutovem. Vyjeli jsme na druhou vrchařskou prémii na 107 km v Nové Vsi a začali malovat silnici bílým latexem. Za chvíli začal pořádný slejvák a polovina se nám toho smyla. Nebylo to, ale marný, Mánes se toho všimnul a taky později to bylo vidět i v televizi při sestřihu. Na tomto kopci byl Martin třetí v balíku a vypadá, že má dost sil. Před nimi jela dvojice, která měla asi 150 m náskok. Prolétli jako blesk a už zase čekáme. Policajti nás dále po trase nepustili, tak čekáme něž projedou poslední. Jedeme kousek po trase a pak oklikou rychle na poslední kopec před sjezdem do Teplic do cíle. Tady to bylo v bleděmodrém, ve předu jel asi jedenáctičlenný balík, Mánes na druhém místě a byli tam další čtyři z jeho Naturina. Takže spokojenost. Martin měl sice otevřenou hubu dokořán, což je známka toho, že si pořádně dával, ale už jej čekal jen sjezd. Hlavně nelehnout někde v zatáčce. Dolů se řítí balík v sestavě 8 Italů, 1 Španěl, 1 Bělorus a Mánes. Pokud dojedou v tomto balíku, dostane se jeho italský tým na první místo a Mánesovi zůstane bílý trikot nejlepšího závodníka do 25 roků.
Cíl jsme nestihli, ale do Teplic jsme se dostavili. Martina jsme také zastihli. Skončil ve spurtu na devátém místě a když jsme mu blahopřáli, tak se klepal jako ratlík. Měl toho plné zuby, ale výsledek je to vynikající.
Loučíme se, v čínské restauraci si dáváme jídlo a v sedm vyjíždíme domů. Během cesty došla sms o Mánesa, že borci z Naturina se ptají, kdy donese zase ten výbornej koláč, že se na něj dobře jelo.
V jedenáct jsme v Blansku, Zbyňka čeká cesta ještě na Vsetínsko. Jsme vycukaní, vybouření a spokojení. Zbývá jen umýt smradlavé nohy a ráno se vzbudit do práce.
Martine Mareši díky za hezký zážitek.

Po 4. etapě do Teplic se Mánesův kolega Gasperoni oblékl do žlutého. Guinty je v celkovém pořadí 3. Mánes je 4. a veze bílej dres nejlepšího jezdce do 25 let.

Bohužel sedmý člen týmu si v etapě naštípnul ruku a nemůže dál pokračovat. Na hlídání žluťáka zůstává jen pět jezdců a lídr, což je v takové konkurenci málo.
Pátá etapa je pro Naturino osudová. Oslabený tým musí jet tempo pod závěrečné stoupání. V něm ztrácí žlutý i bílý dres. Mánes večer píše: „Bylo to dnes těžký, včera si kluk od nás naštípl ruku, takže dnes jen v 6-ti. Hodně se útočilo a museli jsme jet tempo. Žluťák je v prdeli, ale jen o pár vteřin. Ještě to nevzdáváme.

Šestá etapa byla poslední možností získat zpět žluťáka, ale nepodařilo se.

v celkovém hodnocení:
Mánes - 10. místo, 2. místo do 25 let
tým celkově 4. místo
nejlepší z týmu Gasperoni - 3. místo,
Guinti - 6. místo.