|
Chci se s vámi podělit o své praktické zkušenosti, které se týkají schopnosti
ovládat a celkově vychovávat psa dětmi,
které jsem získal za mého působení v kynologickém klubu.
Štěňátka vlčáka, rotvajlera, labradora apod. jsou malá, krásná a zdají se
přímo stvořená k tomu, abychom je svému dítěti pořídili.
Ale jak je obecně známo, každé štěně je krásné a hlavně malé,
ale také postupně roste.
Dítě si se štěňátkem hraje, ale ouha, pes je s postupujícím věkem stále
větší a větší až má o 15 kg na váze víc než jeho malý pán.
Takový pes potřebuje výcvik a vzhledem ke své velikosti a rase také
pevnou ruku svého pána (myšleno v kladném smyslu slova).
Ale to děti obvykle a přirozeně nemají.
A nyní se dostávám k jádru věci a ke dvěma situacím:
1) Pes vyrůstá jen doma za plotem, jeho výcvik mnohdy neprobíhá
a pes se stává agresivním a běda okolí když se náhodou dostane ven
ze svého teritoria.
2) Malý pán se v dobré víře snaží svého psa cvičit, dokonce se přihlásí
do některého z kynologických klubů, kde by se měl pes naučit zvykat si
na ostatní psy a lidi.
A zde je kámen úrazu.
Na takové vedení psa nemají tyto děti fyzické vybavení, což je přirozené,
ale tudíž nejsou schopny psa zvládnout a on si postupně začíná dělat
co se mu líbí a mnohdy začíná být agresivní a napadá ostatní.
A tak se přimlouvám za děti i psy :
Pořizujme dětem psy vhodné jejich věku a pokud jejich láska ke psům
přetrvá, mohou se ve starším věku věnovat psům větších plemen,
cvičit je a mít radost ze soužití s dobře vychovaným psem.
Jako příklad mohu uvést malého knírače, který je sice velice temperamentní,
ale velice rád cvičí a tak při pomoci ze strany např. kynologického klubu se
děti naučí se psi pracovat.
Ing. Miroslav Staněk - KK Ráječko
|
