|
Udělali jsme si hezký pátek. Do práce jsme dnes vyrazili jen do dvanácti
a pak byl výlet.
Společně s naším pejskem fenkou Amálkou jsme popojeli do nedaleké
Bukovice a provedli už celkem sedmý pokus. Tentokrát jsme si hodně jistí
a věříme že to vyjde, protože jsme po letech zjistili, že jsme vždy
hledali u jiného rybníka. Tím se vysvětluje, proč tady známe kdejaký
strom, ale kříž žádný.
Tentokrát jsme nejeli až do Bukovice, ale vedle do Brťova. Tady jsme
nechali auto a dále už jen pěšky. Jdeme k rybníku nad Brťovem, který
je obklopen lesem. Tady jsme společně se psem zahájili rojnici a systematicky
prohledávali okolí. Hledáme dlouho a pořád nic. Naše stařičká Amálka se už
chce jen chovat a urousaná od sněhu a haluzí už by radši jela domů.
Nevzdáváme se a jdeme na další místo. Konečně, kouká na nás malý sympaťák
na okraji starého úvozu. Po těch mnoha pokusech máme pořádnou radost.
Děláme pár fotek a jdeme k autu.
Krásně je ještě nedaleko odtud u opraveného mlýna v Býkovicích, kde jsme
objevili zajímavý kámen, nakonec jsem o něm získal informace od pánů z Aše.
Jak jsem zblblý z toho věčného hledání, silně mi připomínal smírčí kámen.
Tyto údaje zaslal pan František Mikule z Jablonce n. Nisou, člen společnosti pro výzkum kamenných křížů, která sídlí v Aši. ( k textu patří poslední tři snímky)
Konečně jsem si prohlédl podrobně materiály z Aše. A vracím se k tomu, co
jsem tam už nakousl. Značky pro výšku vody se dělaly pro více hladin, pro
rybník, náhon, odpadní strouhy atp. Dokonce i pro jednu hladinu se někdy
dělaly dvě i více značek, aby byly „po ruce“, tj. aby se nemusely přenášet
na dlouhou vzdálenost, více je uvedeno níže v textu (někde se opakuji).
Využití přírodních energií má počátek již v dávnověku. Využití větru a
vody, nejrozšířenějších a nejdostupnějších pozemských energií, dokládají
četné stavby mlýnů ať větrných nebo vodních. Lidé si dovedli těchto sil
vážit, uměli je využívat a také chránit. Mnohé relativně malé toky napájely
svojí vodou četné mlýny, které se kaskádovitě rozprostíraly na jejich březích.
Dovedli také zajistit chod i těchto mlýnů níže po proudu, které mohly mít,
za jistých okolností, nedostatek vody, neboť existovaly mnohdy jen několik
desítek nebo stovek metrů od sebe. A přesto všechny vodní sílu dokonale využily.
O tom svědčí různé zajímavosti, ke kterým patří i vodní značky používané u
vodních mlýnů, kterým se říkalo cejchy, hemy nebo fixy. Vycházely z vodního
zákona, byly součástí mlýnských vodních knih a byly také kontrolovány. Důvodem,
jak již řečeno, byla nutnost uchování dostatečného množství vody na toku i pro
potřeby mlýnů nížeji položených. I ty nejspodnější potřebovaly dostatečné množství
vody.
Tyto cejchy byly určovány komisí s odborníky-mlynáři a byly řádně
zaznamenávány do vodních knih. Značila se výška vody nad i pod vodním kolem a
značky se umísťovaly jednak na místa uměle vytvořená, ale i na přírodní. A byly
různé. Nejčastější umístění bylo na kůlu, který se zasadil na potřebné místo, na
hráz, ke splavu k náhonu nebo u odpadní strouhy.
Zasazené kůly byly doplněny kovovou deskou s vyznačenou ryskou, datem a
iniciálami mlynáře. Někdy to byly také kovové „kramle“ - pásky železa se stejným
vyznačením a umístěním na zdi mlýnů nebo náhonů, jindy se tato znamení přenášela
na okolní skály nebo na vyzdívky náhonů a podezdívky mlýnů. Hlavním cílem, vedle
zmíněného určení výšky vody, byla nutnost zabránit manipulaci s těmito značkami.
Značky se dělaly na více místech a to proto aby se snadněji výška jimi
označená přenášela na potřebnou hladinu (rybníka, náhonu, strouhy, splavu) a
dodržení těchto výšek zaručovalo spodním mlýnům potřebný průtok vody. Dokonce
byly značky prováděny i na prahy mlýnů (viz níže). (snímek Mgr.E.Nečasová)
Několik snímků (26, 28, 29) jsou sloupky od plotu, na jednom jsou pouze
otvory pro plotovice (tyče na kterých jsou přibity tyčky, plaňky), na opačné
straně pole byl sloupek s násuvnými drážkami – čili na jedné straně se zasunuly
a na druhé až po prostrčení vodorovnými drážkami zapadly plotovice do „kapes“.
Kříže na klenáku – nic nového (mívaly to třebas klenutí nad studánkami apod.)
a křížek na prahu – buď přenesené vodní znamení (viz text) nebo pro „požehnání
domu“.
Na konci jsou výpisy z různých článků o mlýnech, ze starých novinových zpráv
nebo z „vodního práva“.
Odhadovaná rekonstrukce na snímku s mlýnským kolem je pouze přibližná,
muselo by se to na místě přesněji vyměřit. I tak jsem přesvědčen, že uvedený
obrazec značí cejch vodního kola. FM
Literatůra:
L. Šourek – Za tajemstvími kraje pod Kozákovem
„….K zjištění nápadu (spádu) u mlýna toho vytesala se v kvádru rohové v sedmé
vrstvě zdi na severní straně budovy vodorovná rýha a sice ve vodorovné výšce
se středem čepu vodního kola, které byla vytesána a vyznačena dle připojeného
obrazce…“
Vyjádření L.Šourka k zaslanému snímku (EN) – „… na snímku je zřejmě tzv.
normační (někdy nepřesně zvaný normální) bod. Ten Váš je zřejmě z trochu
starší doby“. (1859 F.P. – na snímku to vypadá, že kříž je ve stejné výšce
jako střed osy vodního kola – viz: „..v sedmé vrstvě zdi na severní straně
budovy vodorovná rýha a sice ve vodorovné výšce se středem čepu vodního..“ )
Mlýn-píše p.Přibyl: ..z Brťova přes Dlouhou Lhotu a lesem sjedete po silnici
do Býkovic - (Po cestě z Bukovice jsme objevili tohle. Možná jsem posedlý
smírčími kříži, ale tenhle kámen ho docela připomíná. Možná je to ale výtvor
někoho šikovného z blízkého pískovcového lomu.
Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách (Štěpán, Křivanová)
Vodní cejchy – fixy: jsou vyznačeny na dřevěných a kamenných sloupcích s kovovou
destičkou či hřebem, jinde jsou zachyceny na železném pásku zapuštěném na návodní
zdi, okenním parapetu nebo na blízké skály, pokud sem nebyly přímo vysekány.
Už ve 14. století byly na tato zařízení, pod kola mlýnu a jezy umísťovány tzv.
vodní cejchy – „fixy“ určující hladinu zadržené vody, tak aby nemohla škodit
pozemkům a stavbám. Tyto fixy byl mlynář povinen udržovat a stejně tak hladinu
vody těmito cejchy určenou.
ZPĚT na hlavní stránku.
|
