Jsme na pár dnů na cyklistické dovolené v Orlických horách a bydlíme
v Horní Rokytnici. Projeli jsme nad Horní Rokytnici k lesu a
pokoušíme se najít smírčí kříž. Jsme durch mokří ale nic. Po cestě z lesa se
stavujeme ještě u jednoho starousedlíka, která nám radí a vracíme se zpět na původní místo.
Nakonec jsme ale nic nenašli a jedeme na penzion Severák.
Hledací akce se posunula na datum 27.7.
Z dovolené vyrážíme domů. Nedalo nám to a ještě jsme v Horní Rokytnici
odbořčili k lesu, hledat smírčí kříž. Do lesa jdu sám, Lea sedí v autě, šmejdím po lese a nic. Půl hodiny
chodim a hledám. Doškrábaný, nohy mokré až nad kotníky od skrytých tůněk,
ale nález žádný.
Zvolili jsem poslední možnost a zajeli za pánem, u kterého jsme byli včera.
Překonal jsem strach z vlčáka, který ležel na prahu domu, když jsem kráčel
po louce. Pána jsme poprosili, jestli by nejel s náma a kříž nám neukázal.
Souhlasil, nazul si gumáky a vyrazili jsme. Je to jediný původní obyvatel v
této oblasti „Na plachtě“. Ve svých 86 letech vzpomíná, že u kříže byl
naposledy asi v roce 1965, kdy v okolí těžili dřevo, což bylo jeho celoživotní
zaměstnání. Veliké stromy, které se tyčí nad námi byly tenkrát jako smrkové
mlází. Jdeme místy, kde jsme všude hledali, takže směr jsme měli dobrý. Nakonec
ale jdeme i do míst, kde jsme to včera otáčeli, protože jsme mysleli, že dál
už to nemůže být. Kdybychom popošli ještě nějakých 70 metrů, možná bychom byli
úspěšní. Les je posetý bunkry, po cestě k tomuto kříži kolem jednoho projdete.
Nedaleko, asi 300m se nachází pevnost Hanička.
Kříž nakonec nacházíme, z cesty byl sotva vidět, mysleli jsme že bude větší.
Díky pánovi jsme se mohli dotknout tohoto kousku, který je z obou stran popsaný
německými texty. Dostáváme se z lesa, loučíme se s naším průvodcem a ještě
jednou za všechno děkujeme.
Přiznáváme, že je málo křížů v našem seznamu, na které jsme se takto nadřeli.
O to více v nás zůstává vzpomínka na tohle objevování.
ZPĚT na hlavní stránku.
|