79. Sázava (okres Žďár n S.) 11.8.2010

Na místo vyrážíme na kolech z obce Kuklík na Vysočině, kde jsme na cyklodovolené. Před obědem nakládáme kola do auta a přejíždíme do Velké Losenice, tady objevujeme dnešní první kříže a přejíždíme do obce Sázava.
Sjíždíme z kopce a hledáme hájovnu nedaleko od obce, kde má být náš objekt. Starší pán nám tak kvalitně poradil, že jsme jezdili skoro hodinu po lese a ne a ne najít. O to větší byla radost, když se nakonec zadařilo.
Kříž jsme ale našli z klasického zoufalství, kdy jste smířeni s neúspěchem a řeknete si. Ještě zajedu za támhletu zatáčku a kašlu na to. Naštěstí to klaplo.

(opsáno z cedulky umístěné u tohoto kamene)
Tento kámen pochází z doby, kterou nelze přesně stanovit. I názor na jeho původní účel není jednotný. S největší pravděpodobností jde o tzv. smírčí kámen, které se vyskytují zejména na východní straně Českomoravské vysočiny. Zpravidla je vytesal a postavil člověk, který se těžce provinil proti svému bližnímu a potom se s ním a jeho rodinou vyrovnal a usmířil, což měl právě dokumentovat onen smírčí kámen. K těmto kamenům s zpravidla váží různé pověsti o jejich vzniku a nejinak je to i s tímto:

V dávných dobách žil mezi vesničkou Sázavou a kopcem Peperkem poustevník Eremicola. Občas navštívil v okolí nějakého nemocného nebo zavítal do Žďárského kláštěra. Většinou se však postil a modlil ve své jeskyni. Při svých pochůzkách také potkával Janka Slezáka. Ten měl v lese chatrč, ale mnoho času v ní netrávil. Většinou se zdržoval na Peperku, kde do úmoru kopal a hledal stříbrnou rudu. Marně ho Eremicola nabádal, aby zapomněl na svou posedlost. Janek toužil jenom po stříbru, pořádně ani nejedl, nedbal na svůj zevnějšek ani na svoje zdraví. V očích měl divný lesk, všude kolem sebe viděl hromady stříbra a přitom pořád žádné nenalézal. Dříve, než stačil zešílet, ztratil fyzickou sílu. Stále promoklý, upachtěný a znavený začal náhle sípat a dusit se a pak se ještě přidalo revma. Celé tělo se mu kroutilo, takže se nemohl ani pohnout. Marně se ho snažil Eremicola léčit, Janek se na nohy vůbec nepostavil. Tak uběhl nějaký čas a zoufalství Janka dostupovalo vrcholu. Stříbro hledat nemohl a byl z toho vzteklý a zlý a nakonec od sebe vyhnal i poustevníka Eremicolu. Poustevník se tedy sebral a šel do kláštěra. Už delší dobu se necítil dobře a tak byl rád, že do kláštera vůbec došel. Dlouho tu rozmlouval s opatem, pak se nechal vyzpovídat a brzy zemřel. Hned po poustevníkově pohřbu dorazilo do Jankovy chatrče nečekané procesí. V čele několika mnichů kráčel Otec opat. Nemocný se kroutil bolestí a návštěvu příliš nevnímal. Přesto se však soustředil, když si vzal slovo opat: "Duše našeho bratra Eremicily už našla cestu do Království Božího. Ve svých posledních pozemských chvílích myslel na tebe, hříšný člověče! Odkázal ti svůj oděv a svou hůl a vybídl tě, abys jich užil ke svému prospěchu. Umírajícímu jsem slíbil, že ti osobně věci donesu. A že ti vyřídím vzkaz, abys myslel na důležitější věci, než je stříbro." Obdarovaný pohlédl na opata velmi pohrdavě. K čemu mu bude špinavé a zalátané roucho poustevníkovo a co si počne s jeho holí, která se na konci kuželovitě rozšiřuje? Než však mohl něco namítnout, chopili se ho mniši a bezmocného jako dítě ho oblékli do Eremicolova oděvu. Janek za okamžik pocítil nepopsatelnou úlevu. Bolesti pominuly a cítil se úplně zdráv. Zděděné roucho ho zcela vyléčilo. Chytil poustevníkovu hůl a uháněl na Peperek. Od Čertova kamenene se rozhlédl dolů po krajině a cítil se náramně. V té radosti zarazil hůl do země, ale ať se snažil sebevíc, už nešla vytáhnout. Musel ji ze země vykopat. Najednou však ocel krumpáče o něco zazvonila a k Jankovým nohám se vyvalila veliká hrouda stříbra. Vrátil se do chaloupky a dlouho ji nenasytně pozoroval. Ale najednou se lačnost po bohatství začala ztrácet a svůj život viděl úplně jinak. Vzpomněl si na poustevníkovu radu: "Jsou přece důležitější věci.." A toho dne se vyléčil ze stříbrného snu. Za prodanou rudu si pořídil obydlí a začal o sebe dbát. Ale myslel také na jiné potřebné. Každému chudákovi ze širokého okolí vypomohl a pomohl i žďárskému klášteru. Na poustevníka však nezapomněl. Celé dny se pachtil s opracováváním velké žulové desky na jeho památku.

(Úryvek z knihy Kamenné kříže Čech a Moravy)
Žulová deska. Na ní je orámován reliéf latinského kříže, pod jehož rameny je hůl.
Rozměry: 95x78x16 cm.
Stojí za hájovnou Štěnice nedaleko Rozštípené skály.




















ZPĚT na hlavní stránku.

     scrajecko(c)2004
     Webhosting by www.s2ep.cz
webmaster | admin