|
14.1.2011 pátek
Startujeme z Ráječka v devět ráno a je to klubová akce. Cestu autama známe, hrnem
Brnem, kolem Olympie a pak dálnice. Tady byl první problém, Zdenovi ulítl výfuk a
zmizel nám ve zpětném zrcátku. Čekáme na první benzínce, kupujeme dálniční známku a
popíjíme kafe. Protože jsme z dědiny, prohrabujeme také odpadkový koš, kde je druhá
zahozená půlka od dálniční známky, protože bude možná potřeba, až nás budou kontrolovat
švestky.
Skupina číslo dvě bravurně vyřešila problém výfuk a mohli jsme pokračovat. Cesta je
klidná až k našim sousedům, průjezd Bratislavou bezproblémový a po 230 kilometrech
stavíme v Meděru. Přijeli jsme po obědě, slivovicí poděkovali řidičům za kvalitní přesun
a pouhá hodina nám stačila na vybalení, abychom mohli vyrazit do léčivé vody.
Někteří z nás jsou tady poprvé, o to vetší je jejich nadšení. Ve vodě dodržujeme
pravidelné přestávky, aby se nám nemotala z horké vody hlava. Časem se nám ale přece
jenom hlava motá, protože přestávky mimo vodu trávíme v přilehlých restauracích, kde
si vyměňujeme spousty nových dojmů. Vše řešíme odchodem na tobogán, nejprve nesměle
sjíždíme a pokukujeme jak se to vlastně dělá, později se vše zvrhává k neustálé překonávání
rychlosti a trhání rekordních sjezdů s manželkou v klíně. Časem se však všichni unaví a
opět odpočíváme v bazénu na postranních sesílkách.
V šest končíme a přesouváme se do hospůdky vedle Villa Lux, kde jsme si objednali posezení.
Je to malá hospůdka, ve které se pravděpodobně dobře anebo lacině vaří, protože neustále
někdo přichází nebo přijíždí pro jídlo.
Jíme i my, ale s obluhou a pivem je to horší. Lahváče nám nechutnají a po chvíli se
dovídáme, že lahvové už není. Musíme počkat, než přivezou další bedny. Občas jsme
museli zaklepat na dveře od kuchyně, aby nás někdo obsloužil. Přestože jsme několik
dnů předem zahlásili navštěvu 14 lidí, kteří si chtějí několik hodin posedět a zapařit,
nebylo naše přání vyslyšeno. Kde je pravda nevíme. Později opouštíme lokál, dohra je na
jednom z pokojů, dobré jídlo atd. Kolem půlnoci se vytrácíme do pokojů.
15.1.2011 sobota
Postupně se všichni scházíme na terase před našimi pokoji, kam to každého láká. Společně
popíjíme kávu a snídáme, kdo co přinese. Venku je deset nad nulou a vymýšlíme program.
Nikomu se nic nechce, užíváme si kávy a koláčů.
Nakonec se rozdělujeme na polovinu, někdo odjíždí mrknout na Gabčíkovo, ostatní vyráží
opět na čvachtanou do bazénu.
Den je dlouhý a není to jen o koupání. Vymetli jsme téměř všechny prostory areálu,
prolínali hospůdky s tobogánem, lehátkama, nebo jen posezením u stolu a vykecáváním.
Objevili jsme také novou hospůdku s rybími specialitami, která byla schovaná za rohem
a která za naší poslední návštěvy ještě neexistovala.
Den ale nakonec utekl jako voda a už jsme zase na jednou z pokojů Villa Lux, tentokrát
u Hrušků.
Konzultujeme, ďobeme, popíjíme, televizi omrkáváme, hecujeme se, plánujeme, vzdycháme,
poposedáváme a nakonec usínáme.
16.1.2011 neděle
Je neděle ráno a tahle kapitola už se špatně popisuje. Vše jednou končí i tento výlet.
Probíhají závody v balení, loučení, sliby že se tady zase jednou sejdeme.
Poslední fází je otočení klíčkem ve startéru a vyrážíme domů. Pěkné myšlenky už
vytlačuje pomyšlení, že zítra jdeme do práce, ale nejdříve se musí doma vybalit,
uklidit, připravit, nachystat a kdoví co ještě. Prostě těchto zpátečních 230 kilometrů
je daleko smutnějších, než když jsme jeli sem.
Ale jednou se zase vrátíme.
Další naše "vnitroklubové" akce.
ZPĚT na hlavní stránku.
|
