Jak jsme vznikli, kdo za to může, jak to děláme...
Jsme nezisková organizace, která závody a různé soutěže pouze pořádá. Členská
základna SCR se stále mění, záleží na tom kdo má kolik času a chuti vymýšlet a pořádat.
Činnost SCR je taková, že někdo přijde s nápadem, vše společně vymyslíme, naplánujeme,
seženeme dostatečný počet pořadatelů, peněz a může se začít.
Počáteční nadšení samozřejmě už polevilo a hodně členů z SCR odešlo. Pořád ale zůstává
několik nadšenců, kteří vše rozjíždí do potřebných obrátek, takže se v Ráječku a okolí
pořád něco děje.
Za vznik SCR může Kamil Nejezchleb z Blanska, dřívější trenér v silniční cyklistice.
Byli jsme po revoluci na našem okrese nadšení do kolečka a jezdili jsme si v týdnu
svoje místní závody. Po jednom uspořádaném závodě „Okolo Kojálu“ jsem se Kamila po
vyhlášení výsledků zeptal. „Kamile kdy bude další závod?“ Tehdy prohlásil rozhodující
a nezapomenutelnou větu, která vše nastartovala.
„A kdy Vy něco uděláte v Ráječku?“
Za čtrnáct dnů se v Ráječku startoval Signar Tour na 50km a na startu bylo asi 45
cyklistů. Po třech kilometrech v Rájci u bytovek balík lehnul, protože Leoš Svoboda na
špici urval šlapátko a ustlal si. Létalo se vzduchem za plného silničního provozu a
jako ředitele závodu a předjezdec na motorce, by se ve mně krve nedořezal. Nejvíc klel
Miloš Bayer, který zrušil novou loukoť na svém triatlonovém "kanondejlu". Kromě Leoše ale
všichni pokračovali dále….Za měsíc se jel závod horských kol, potom běh, duatlon,
triatlon, no a už jsme v tom lítali.
Tak Kamile…..díky….ty lumpe jeden.....
Priba
Areál Sport Clubu Ráječko
Je to prostor v horní části Ráječka, který jsme si pronajali v roce 2004 od obce na
dobu neurčitou, pro pořádání sportovních a společenských akcí. Je to pěkné údolí na
konci ul.Boženy Němcové, lemované potokem, kudy vede cesta přes les směrem na Karolín.
Po deseti letech činnosti máme konečně zázemí, kde můžeme uschovat materiál a nářadí
pro pořádání akcí. Do areálu jsme zakoupili plechovou boudu o rozměrech 5,5 x 3m a
získali tak místo na uskladnění. Dříve jsme měli tento materiál a nářadí doma na
půdách, což bylo náročné uklízet hlavně po akcích, kdy už tolik chuti do práce
nebývá.
Bouda stojí na kraji areálu u potoka, nově obložená dřevem, zpevněná a ukotvená proti
povodním. Kdo jde z Ráječka lesem na Karolín, nemůže ji přehlédnout. Kolem jsme
upravili terén prosívkou a z jedné strany boudy vystavěli terasu. Později byla kolem
terasy vystavěna pergola, pro případ deštivého počasí, na podzim jsme ještě stihli
zaizolovat střechu ipou a celý areál nám zapadal sněhem.
Březen 2005 – prudké tání sněhové nadílky (největší za několik desetiletí) nám
nezvládlo koryto potoka a voda se vylila z břehů. Přes areál tekl celý den několik
metrů široký potok, který nám spláchl veškerou prosívku a zůstaly jen hluboké rygóly.
