|
Fotogalerie:
Wildspitze 2017 - foto Priba ZDE
Wildspitze 2017 - foto Kamil ZDE
Wildspitze 2017 - foto Ewžen ZDE
Neděle - středa, 10.9. – 13.9.2017
Neděle 10.9.
Sraz ve čtvrt na pět ráno na parkovišti u blaneského vlakového nádraží. Několik
týdnů jsme formovali sestavu, nakonec nás jede 7 lidí, tak nám stačí jedno auto
„kiksákbus“.
Nejede letos stabilní člen Kamulda, ale máme jednoho nováčka Martina. Další kdo
nejede je Libža, léčí achylovku. Ale aby jsme si na něj alespoň vzpomněli, poslal
nám litr třešnovky. Tak jsme na ni nalepili jeho fotku a hned za Znojmem lahvinku
otevřeli.
Cesta jde ze začátku vždy dobře, je o čem kecat a kilometry ubýhají. Na střídačku
usínáme a objevují se první dobroty. Vytahuji topinky na sladění pachu a u Salzburgu
už zbývá jen alobal. Už dlouho jedeme v dešti, ale předpověď slibuje, že nic takového
nebude. Po cestě jsme chytili dvě zácpy, ale nakonec dorazili podle harmonogramu a
ve dvě odpoledne byli na parkovišti ve vesnici Vent.
Vystupujeme na parkovišti pod lanovkou. Nebyl tady ale ten správný komfort, je kosa
a prší na nás. Takže žádný blbosti, zkompletovat batohy a jdeme na to. Za 10.50 euro
kupujeme svezení lanovkou a kousek jsme se popovezli. Lanovka je sedačková - outdoorová,
tak se pořádně oblékáme. Za chvíli jsme nahoře a vyrážíme na chatu. Teď už ve sněhu,
ale je ho zatím jen pár centimetrů. Nikam nespěcháme, není to moc daleko, na chatě
Breslauer Hutte 2844 m jsme v půl šesté.
Platíme 22 éček za nocleh, vybalujeme na pokoji bágle a jdeme do přízemí do hospody na
dvě piva. Potom pařba na pokoji, ložnici s námi sdílí mladý pár z Frankfurtu. Původně
chtěli asi spát, ale kolovala kořalka a různé dobroty, a bylo by neslušné je vynechat.
Z holky jsme dostali informaci, že by do dvou let chtěla vylézt na Anapurnu, ale večer
na pokoji si u kořalky můžete říkat co chcete. Přejeme jí hodně štěstí.
Večer byl perfektní, ale spát se jít musí. Kořalka je lepší než rohypnol a usínáme
prakticky okamžitě.
Pondělí 11.9.
Budíček v 6:45, hygiena, venku vaříme čaj a teplo zrovna moc není. Do toho docela
fouká, takže nahoře to bude asi zajímavé. Pořádně se oblékáme a vyrážíme. Časem jde
plno hader dolů, ale teplo rozhodně není. Stoupáme nahoru a přibývá sněhu. Před námi
všude vysoké hory a nechápeme, kterým korytem se dostaneme na druhou stranu za
hřeben. Koryto ale žádné nebylo. Cesta je stále strmější a šutry už nejsou vidět,
všude je sníh.
Cesta korytem se nekoná, čekají nás feraty a docela z nich bolí ruce. Navíc polovina
z nás nemá na sobě sedák a prsák. To že to není žádný „choďák“ jsme zjistili až ve
stěně, tak jsme to aspoň zavolali na ostaní pod náma, co teprve lezli do stěny a měli
možnost se zajistit.
Jsme nahoře a také na druhé straně hory, kde je ledovec a závěrečná cesta na vrchol
Wild Spitze, druhé nejvyšší hory Rakouska.
Počasí hrozné, silný vítr komplikuje nasazování maček, prsáku a sedáku. Navazujeme se
na lano a vyrážíme. V mlze není skoro vidět, ale vítr ustal. Kopírujeme stopy lidí
před námi, které nás spolehlivě vedou mezi trhlinami. Žádné ale v tom mlíku nevidíme.
Tihle borci ráno startovali v době, kdy jsme si vařili čaj.
Výstup jde pomalu. Převýšení a hluboký sníh ubírá síly. Do prudkých kopců jdeme stále
pomaleji a přestávek přibývá.
Do protivky potkáváme skupinu, co startovala dvě hodiny před námi. Nahlásili nám, že
na vrchol to máme ještě asi 1,5 hodiny. Máme toho plné zuby, sněží na nás a není nic
vidět. Zbývá nám asi 200 výškových metrů, ale je to nad naše síly. Nejde jen o vrchol,
ale na další chatu se máme vracet přes dva ledovce a asi i feraty. Do toho začal Martin
zvracet a vyhodil ze sebe vše co snědl. Takže volíme pravidlo bezpečného návratu.
Scházíme na místo, kde jsme nasazovali mačky a dáváme pauzu na jídlo. Vlastně jsme ještě
pořádně nejedli, kvůli špatnému počasí nebylo kdy. U jídla se nám vyjasňuje a je vidět na
trhliny v ledovci, mezi kterými jsme šli. Na chvíli se objevil i vrchol, pro nás už
nedostupný.
Rozhodujeme co dále, je pozdě a čekají nás dva velké přechody přes ledovce s překonáním
hřebenu. Neměli jsme jistotu, jestli to v tom počasí trefíme, tak tuto variantu rušíme a
vracíme se stejnou cestou. Už při slézání ferat mně moc sil nezbývá, tak jsem rád za tuto
variantu. Sešli jsme k chatě, dolů to šlo rychle.
Pokračujeme ale dále, další dvě hodiny jdeme ještě k další chatě. Takže to dnes udělalo
desetihodinovou tůru a máme dost.
Na chatu Vernagt – Hutte jsme dorazili v půl sedmé, poslední hodinu na nás trochu pršelo
a později sněžilo. Jdeme hned do hospody, abychom stihli jídlo. Pšeničný pivo a suppe mit
wurst chutná víc než obvykle. Poseděli jsme u piva a pak se šli ubytovat. Jsme ve sklepě
vedle kotelny v cimře pro 14 lidí. Co je hlavní, jsme zde sami, takže kdy zhasneme, co řekneme,
co sníme a vypijeme, je pouze na nás. Rozjíždí se párty této horolezecké partičky. Načíná se
slivovice, becherovka, višňovka, oříšky, salámy, čokolády, sedíme v suchu a teple, je to paráda.
Blbneme asi do desáté a pak dobrovolně usínáme, den byl dost náročný.
Úterý 12.9.
Budíček po sedmé hodině na chatě Vernagt Hutte 2755 m. Venku začalo sněžit a než jsme dosnídali,
napadly 3 centimetry. Vymýšlíme plán co s tím. Máme jít na chatu, která je široko daleko nejvýše
položenou chatou a jde se na ni přes dva ledovce. Navíc se zítra musíme vrátit stejnou cestou. V
tom sněžení a mlze není jisté, jestli by jsme to dali a také co druhý den, pokud by sněžilo pořád.
Volíme, ač neradi bezpečnější variantu a popocházíme na jinou chatu. V půl dvanácté jsme na chatě
Hochjoh Hospiz 2413 m. Celou cestu sněžilo. Jdeme do nejvyššího patra na matraclager, válíme se
po posteli a vaříme polévky. Trochu jsme pojedli a poleželi, ve čtvrt na tři vyrážíme do přízemí
do hospody. Dali jsme dvě piva a jdeme ven na dvouhodinovou procházku. Po cestě pěkné výhledy,
ale pak začalo zase sněžit.
Vracíme se na chatu, pojedli jsme na posteli a zašli zase do hospody, tentokrát na tři piva. K
tomu jsme dostali od hospodského plato kořalek, jako omluvenku za to, že Jirka našel ve svém štrůdlu,
který si objednal veliký kus skla. Pěkně jsme si poseděli, na posteli ještě něco pojedli, popili a
šli spát.
Středa 13.9.
Budíček v sedm hodin, snídáme z vlastních zásob a vaříme čaj. Venku je modro, tak nadáváme,
jak jsme si to nešťastně vybrali. Čeká už nás jen cesta do údolí k autu. Cestou si to pěkně
užíváme, je na co se dívat a nemusíme spěchat, protože podle původního plánu jsme měli být na
chatě nahoře u ledovce a odtud by cesta trvala 5 hodin.
V půl jedenácté jsme na parkovišti, vaříme párečky a načínáme piva. Asi hodinu si bužírujeme a
vyrážíme k domovu. Po cestě se vyhýbáme zácpě, která měla 8 km a protože jsme včas sjeli z dálnice,
ušetřili jsme hodně času. Později už je cesta v pohodě, ale nekonečná, přidává se tma a pořád jsme
ještě v Rakousku.
Vše ale jednou končí a v půl jedenácté doma odemykám a přepínám na normální mode, protože v šest
ráno musím být v práci.
Hory výdaje:
Chleba a rohlíky - 60 korun
Sýry, paštiky atd - 500 korun
Lanovka 10.50 euro
Nocleh 22 euro
Pivo - 9.50 euro
Ubytování 22 euro
2 piva a gulášová polévka s párkem - 15,50 euro
Ubytování + 5 piv - 49 euro
Pojištění 200 korun
Nafta, dálniční známka 600 korun
Celkem výlet za 4 600 korun.
|
