|
Cykloprojížďka bez aut
Sobota, 14.5.2016
foto Cyklovýlet do Zábřehu
Video bikerů
Je půl sedmé ráno a řve na mě budík. Spal bych dále, protože dva dny po sobě jsem uléhal
o půlnoci a už je to docela znát.
Vše ale přebíjí pocit, že dnes je velký výlet a z postele letím jako střela. Nejenom mě,
ale dalších pět chlapů čeká to, co je moc baví, vyjížďka na kolech.
Vynáším koš, venčím psa, snídám, navlékám elastické hadry, zapomínám flašku na kolo a také
pumpu hustilku. Venku krásných 11°C, v Ráječku vyzvedávám Zdeny N a jedeme přes les do Petrovic.
Jsem plný očekávání, ze šestičlenné party znám jen Zdeny. “Kompletujeme se v Petrovicích u
čekárny a vyrážíme. Některé kluky znám podle vidění, věkově jsme vyrovnaní, dva lidi mají
nad sto kilo a vlastně je to všechno jedno. Prostě jedeme a nic neřešíme.
Už týden studuji mapu kudy pojedeme a moc se těším. Tuto trasu jede vedoucí této partičky
už podesáté a má ji dokonale vyladěnou. Podmínka je, šlapat co nejvíce místy, kudy nejedou
auta. Tahle myšlenka je naprosto naplněna, protože o 48 kilometrů později zastavujeme v
Lošticích na jídlo a po cestě jsme opravdu žádné auto nepotkali.
Z Petrovic jsme neustále stoupali a nevadilo to, protože bylo docela chladno a krásně jsme se
zahřáli. Přehoupli jsme se přes obec Suchý, Skalky, ale jinak jsme dědiny po cestě úplně
vynechali a spíše kolem nich jen projížděli. Takže jsem místy jen odhadoval, kde se vlastně
nacházíme.
Nejprve to byly samé lesy, potom se krajina otevřela a jeli jsme mezi poli přes různé kopečky,
louky, polními cestami a take po šotolinových cestách. Nic náročného, pokud někomu po cestě v
kopci došlo, tak jsme na něj počkali. Nikdo nemachroval, nepředváděl se a nedokazoval svoje kvality.
Než jsme se nadáli, zastavujeme v Lošticích na náměstí na jídlo. Uteklo to jako voda a do cíle
máme už jen pár desítek kilometrů. Chvíli jsme počkali před hospodou než se uvolní místo a popíjejíce
plzničku probíráme vše možné. Číšník nás zve dovnitř a nabízí dvorek uvnitř hospody, kde si můžeme
schovat kola. Tohle každému cyklistovi pohladí srdíčko, protože se nemusí strachovat o svého “střepa”.
Usedáme, objednáváme, popíjíme a zakusujeme. My co se neznáme, se poprvé představujeme, ale to už se
tak trochu po těch kilometrech známe, kdy jsme vedle sebe různě hekali, předjížděli se, dávali si u
kaluží a kořenů přednost, nebo na sebe čekali.
Číšnice přináší jídlo, později kávu a vše prokládáme vtipy, z nichž vítězí ten, jak policajti najdou
jantar. S pivem brzdíme, aby nám po cestě nedal někdo dýchat, loučíme se a vyrážíme dále. Opět mimo
silnice, podél řek až do Zábřehu. Po cestě řešíme jeden defekt a hodně se u něj nařechtáme. Všechno
pěkné jednou končí a jsme v Zábřehu u nádraží. Na posezení v hospůdce máme hodinu.
“Předskupina” vyráží koupit lístky na nádraží, nastupujeme a později přestupujeme na nádraží v České
Třebové. Tady zase skoro hodinové posezení a pak už přímou cestou rychlíkem do Blanska. V půl
sedmé vystupujeme, vybouření, spokojení a rozjíždíme se na všechny strany.
Borci byla to špica jak sviňa a děkuji za krásnou sobotu s partou, jakou svět neviděl. Jak něco zase
vymyslíte, hóknite. Priba.
Sestava:
Zdena, Aleš, Luďa, Tom, Radim, Priba.
Výdaje:
Svačina z domu, v Lošticích oběd, tekutiny, lístek na vlak za 148,33 korun na jednoho.
Suma sumárum, za pětikilo betélné vélet.
|
