|
pátek 24.4.2008, "Stará škola”
Je pátek odpoledne, ač nerad, odkládám modráky a omlouvám se kamarádům z příprav na středeční
čarodějnice. Čas nás tlačí, ale patřím mezi pozvané na "párty" senior klubu do Staré školy,
proto musí jít dostavba kadibudek stranou.
Probíhá rychlá hygiena, v rámci úspory času nasedám na kolo, abych se dostavil včas.
Zbývá pět minut do startu a nakukuji do sálu, kde je to jako v úlu. Překvapeni jsou i sami pořadatelé.
Z úvodního slova pana Pešána se dozvídáme, že zúčastnění se mohou svěřit nejprve zástupcům obce co
mají na srdci a dále že bude volná zábava.
Neoficiální schůze proběhla stroze. Narychlo jsme probrali psí lejna po Ráječku, pokračování stavby
nové silnice a bylo po dotazích. Všichni správně pochopili, že s dotazy se chodí na obecní úřad,
nebo na schůze zastupitelstva.
Milada a Robert se vzápětí chopili nástrojů a historickou budovou "Staré školy", se linou první tóny.
Nedalo mi to a poctivě počítám přítomné účastníky. Bylo jich 58. Při rozhlédnutí po sále je vidět,
že tato netradiční akce přilákala i obyvatele, kteří až tolik na společenských akcích vidět nebývají.
Původní strategický plan, že se vrátím zpět na brigádu, dostává první ránu po třetím pivu. Cítím,
že se mi tu líbí a osměluji se dát se do řeči s dámami, které jsem doposud, většinou jen zdravil.
Dozvídám se novinky na sebe, novinky o dotyčných, se kterými právě mluvím a občas ženám "ulítne"
drb na někoho, kdo sedí opodál.
Večer graduje, i tanec je v plném proudu. Spolu tancují i ženy, nedostávajíce se jim mužů, kterých
je na place poskrovnu.
S přibývajícím alkoholem v žaludku, se dostává ke slovu pravdomluvnost, upřímnost a z úst některých
se linou slova, která by za střízlivého stavu nepoužili. I já se osměluji. S paní Tichou, mimochodem
nejstarší účastnicí tohoto setkání jsme si velice dobře pohovořili. Dodatečně jsem jí osvětlil, kam
jí kdysi mizely pracně vypěstované jahody ze zahrádky, na kterou dojížděla na motorce. Mému
pozdnímu přiznání a "prásknutí" všech, kdo mi pomáhali jsme se zasmáli a bylo nám odpuštěno. Vše
dodatečně urovnávám omluvou a vyzváním k tanci.
Roznáší se káva, ve velkém se točí pivo, koušeme do koláčků a kdo se zatím stydí, k osmělení si může
zajít k okénku na ruma nebo vodku.
Alkohol zvládáme různě, někdo musí již domů, aby nebyl průšvih, někomu to nařídí manželka, někdo by
domů šel, ale už nemá čím, pro někoho večer teprve začíná, někteří mají pocit, že to protancují až do rána.
Všude je slyšet chvála na uspořádaný večer.
"Běž tancovat s babkama", vyzývá mě žena, co patří na sále k tomu mladšímu průměru. "Mám starch, že
někomu šlápnu na nohu a dostanu hůlkou po zádech", odpovídám, abych to nějak zamluvil. "Vyprdni se na
to a běž, stejně to šlápnutí neucítí", neopouští ženu černý humor. Dívám se do mist, kde dotyčné sedí
a vidím, že jsou tak rozparáděny hovorem, že tanec je až na druhém místě. "Hůlkový komando" jak jest
interně nazýváno, nemá momentálně na tanec ani pomyšlení. (promiňte dámy za toto označení a berte je
s nadsázkou, těchto pomůcek se dříve či později dočkáme každý).
Ještě o jednu pěknou větu se s váma podělím. “Ilono, já jsem si vole musela vzít patáček, abych to
vůbec dotancovala, ale je to zde fakt dobrý.”
Akce se tuším povedla, komu se nelíbila, měl možnost odejít, protože se nezamykalo. Tak zase někdy
nashledanou.
|
